Navigace:Pravda v očích.cz ⇒ Společnost ⇒ Páteční chvíle poesie ;-)
Páteční chvíle poesie ;-)
Jsem velice rád, že Vám mohu přinést další povedenou báseň od Tesserie, které zároveň děkuji, že svolila je publikovat na tomto webu. Další báseň: Svět změněný v samotu Tesserie: Návrat vědmy Dálka hvězd je vzdálená, bezejmenná, ztracená, tíží noci…
adolf hitler download mp3,
co je poesie,
páteční báseň,
poesie,
opera na stahovani z rapidshare,
báseň páteční,
adobe fotoshop ke stazeni,
básně o samotě,
básně chvíle,
pc pohyblivá tapeta,
Jsem velice rád, že Vám mohu přinést další povedenou báseň od Tesserie, které zároveň děkuji, že svolila je publikovat na tomto webu.Další báseň: Svět změněný v samotu
Tesserie: Návrat vědmy
Dálka hvězd je vzdálená,
bezejmenná, ztracená,
tíží noci zmámená,
do života vrácená.
Spadla náhle z výšky hvězd,
i přesto však ví co je čest.
Vrátila se ze zapomnění,
z tichého smrti snění.
Již žila kdysi,
když svět byl mlád,
již žila kdysi
a nevěřila na návrat.
Ještě nezná svoje jméno,
zapomněla na břemeno.
Jež měla kdysi hrdě nést,
když měla dávno jiné vést.
Snad vyslyšela lidí přání,
překonala zapomnění.
Opustila září hvězd,
by zase mohla jiné vést.
už zase kráčí cestou svou,
vede jiné černou tmou.
Nevzpomněla na své jméno,
nevzpomněla na břemeno,
přesto zase může jít,
nad jinými tiše bdít.
Ukazovat správnou cestu,
chodit od města k městu.
Sama, tiše, bez přítele,
osud... nepustit ze zřetele.
Pomalu si vzpomíná,
osud někdy proklíná.
Už zase zná svoje jméno,
vzpomněla si na břemeno.
Teď už ví proč stále chodí,
ostatní za sebou vodí...
V její duši smutek sedí,
když tiše na okolí hledí.
Ona zná dost o světě,
kouzla skrytá ve větě.
Ve větru, zemi, ohni, dešti,
ona která osud věští.
Svůj však pouze slabě tuší.
I tak. Ví co se od ní sluší.
Zase znovu světem jít,
nad dušemi tiše bdít.
Dálka hvězd je vzdálená,
bezejmenná, ztracená,
tíží noci zmámená,
do života vrácená.
Spadla náhle z výšky hvězd,
i přesto však ví co je čest.
Vrátila se ze zapomnění,
z tichého smrti snění.
Již žila kdysi,
když svět byl mlád,
již žila kdysi
a nevěřila na návrat.
Ještě nezná svoje jméno,
zapomněla na břemeno.
Jež měla kdysi hrdě nést,
když měla dávno jiné vést.
Snad vyslyšela lidí přání,
překonala zapomnění.
Opustila září hvězd,
by zase mohla jiné vést.
už zase kráčí cestou svou,
vede jiné černou tmou.
Nevzpomněla na své jméno,
nevzpomněla na břemeno,
přesto zase může jít,
nad jinými tiše bdít.
Ukazovat správnou cestu,
chodit od města k městu.
Sama, tiše, bez přítele,
osud... nepustit ze zřetele.
Pomalu si vzpomíná,
osud někdy proklíná.
Už zase zná svoje jméno,
vzpomněla si na břemeno.
Teď už ví proč stále chodí,
ostatní za sebou vodí...
V její duši smutek sedí,
když tiše na okolí hledí.
Ona zná dost o světě,
kouzla skrytá ve větě.
Ve větru, zemi, ohni, dešti,
ona která osud věští.
Svůj však pouze slabě tuší.
I tak. Ví co se od ní sluší.
Zase znovu světem jít,
nad dušemi tiše bdít.
Peter Funka |
Kometáře
Nick Tesseria
A já dík že tu ty moje výtvory zveřejňuješ. :))
19.1.2007 23:01
Nové kometáře nejsou povolené.
Související články
- Páteční chvíle poesie ;-)
- FCKEditor 2.3.2 - velmi dobrý WYSIWYG editor do phpRS
- Causa "CyberServer" ukončena
- Konečně bližší informace o Mafii 2!