Nesnášíte videohry? Hrajte je!

Také patříte mezi fanatické nesnášenlivce videoher jako je Jack Thompson? Kategoricky odmítáte každou novou hru? Myslíte si, že hráči videoher jsou lidské trosky, které nežijí skutečný život? Máte pocit, že likvidace (ne)přátel ve videohrách může ve hráči vzbudit agresi?

Je mi líto, ale nemáte pravdu. Videohry jsou dnes tím nejlepším prostřekem k odreagování se. A hraje je každý. Předpokládám, že přesto, že odmítáte videohry, televizi doma máte a trávíte u ní večery. V tradičně pasivní poloze trávíte hodiny, zalomeni ve svých křeslech, sledující za sebou jdoucí obrázky. Sledujete příběh, který nemůžete ovlivnit. Nalajnoval jej scénárista, zřežíroval režisér. Děj filmu/seriálu neovlivníte.

A právě opak nabízí videohry. Ty dnešní nabízí obrovské rozměry, skvělý příběh, úžasnou grafiku, profesionální dabing. Není to jen bezduchá likvidace nepřátel, jako ve Wolfenstain3D na začátku devadesátých let. Je to váš vlastní film. Film do kterého můžete zasahovat, který můžete ovlivnit. Film, ve kterém záleží na vašich rozhodnutích. Nejnovější hry jsou na takové úrovni, že si dokáží vaše chování ve hře pamatovat a dle toho se k vám hra chová. Například The Godfather, pokud jste hráli jako bezduchý vrah, lidé se vás báli a nechtěli s vámi nic mít, naopak, pokud jste konal svou "černou práci" potají, lidé vás měli rádi a uctívali vás.

Videohra vás dokáže přenést do nervydrásajícího hororu (F.E.A.R, Cold Fear, Bioshock, Doom), krvežíznivé války gangů (GTA, Mafia, The Godfather), závodního auta (Need for Speed), virtuální rodiny s virtuálním domkem (The Sims), středověkého mysticismu (The Elder Scroll, Gothic), téměř reálného světa se skutečnými postavami (World of Warcraft, Lineage, RuneScape), na místo geniálního stratéga s obrovskou armádou (Age of Empires, Rise of Nations, Cossack 2) nebo manažera (Railroad Tycoon, RollerCoaster Tycoon, Transport Tycoon), zapeklitých logických hádanek (Fish Fillets 2) atd.

Vše v teple domova, vše je "jen jako". Počítačové hry nemůžou ovlivňovat psychiku zdravého člověka. Pokud se brutální hra dostane do rukou psychicky vyšinutého defekta, může hra možná působit jako rozbuška, aby začal tak konat i v reálném životě. Ale stejně tak může posloužit televize či komix. Defektní psychopati mají být uzavíráni v ústavech, nikdo nemůže za to, že se jim videohra dostane do ruky, zvlášť ne její výrobce či distributor.

Proto doporučuji všem kategorickým odpůrcům videoher, aby jste si zkusili nějakou novější zahrát. Určitě vás zcela pohltí a na videohry rychle změníte názor. Videohry jsou užitečné, rozvíjíte svou schopnost "stratéga", smlouvání a obchodování (MMORPG) a úžasně se odreagujete. Dobrá videohra není televize, u dobré videohry totiž musíte myslet!

K tématu:
Neodsuzujte počítačové hry, ale hráče! - 5. 10. 2006